Kovové stabilizátory pro plastová okna, škodí nebo ne?

Aby bylo možné zaručit odolnost materiálu rámu vůči slunečnímu záření a zahřívaní, přidávají se tak zvané stabilizátory. Přitom se jedná převážně o látky, které obsahují kovové složky.

Nutnost stabilizačních přísad není nic neobvyklého. I dřevo (okenní rám) potřebuje stabilizační přísady. Do dřeva se nic nepřidává, ale je třeba nanést přísadu, lak, glazuru, na povrch. Bez přísad (lakování) dochází vlivem počasí ke zničení dřeva. Nanesený lak zaručuje odolnost základního materiálu proti povětrnostním vlivům, stejně jako to dělá v případě PVC přimíchaný stabilizátor.

Olovo ve stabilizátoru

Jako stabilizátory se do profilů, ze kterých se vyrábí plastová okna, používají především organické látky, které obsahují kovovou složku. Jako kovy přicházejí v úvahu jednotlivě nebo v kombinaci: baryum, kadmium, olovo, cín, vápník, zinek. Olovo a rozpustné sloučeniny olova jsou sice zdraví škodlivé, ale jen pokud se s nimi dostanete do kontaktu. Pokud se s olovem do kontaktu nedostanete, nemůže mít ani žádné škodlivé účinky.
Olovo je v plastové hmotě uzavřeno stejně pevně jako ostatní součásti receptury. Je téměř nemožné je uvolnit. Proto také nepředstavuje žádné nebezpečí.

Zde je několik příkladů, kde je olovo přísadou stabilizátoru:

Stabilizátory s obsahem olova jsou pro přívodní vedení pitné vody výslovně povoleny. Protože se u pitné vody jistě jedná o hodnotu, která by měla být chráněna, jsou zde nezbytná povolení pro složky potrubního materiálu. U okenních profilů taková opatření nezbytná nejsou, přesto jsou zde stabilizátory stejně nezávadné, jako ty v potrubí pro pitnou vodu.
Od května 2004 je prostřednictvím vyhlášky MZ č. 252/2004 Sb. přesně definován způsob odběru pro běžnou kontrolu jakosti vody.

Nikoho nenapadlo požadovat bezolovnatá skla pro brýle, dalekohledy, mikroskopy a čočky fotoaparátů a kamer. Olovnaté přísady skla umožňují vysoký lom světla a jsou proto nepostradatelné pro optické vlastnosti. Vysoce výkonné speciální objektivy, především objektivy se zoomem se svými komplikovanými systémy čoček, které se používají v televizních kamerách, vděčí za svoji kvalitu podílu olova ve skle.

Každé auto má baterii. Plastová skříňka obsahuje několik kilogramů olova. Dokud autobaterie zůstává v celku, nedostane se nikdo do kontaktu s olovem, takže nedojde k žádnému poškození.

Vysokou estetickou hodnotu má olovnatý křišťál pro užitné a ozdobné předměty, jako jsou karafy, sklenice na pití, misky a talíře, stejně jako pro módní šperky. Olovo se zde používá ve formě oxidu olovnatého (suříku) a není zde přísadou, nýbrž spolu s křemičitým pískem a vápnem hlavní složkou (24 - 36 % suříku). Přísada oxidu olovnatého zvyšuje lom světla a tím jasnost skla.

Málokoho napadne požadovat zrušení skel s obsahem olova. Stejně jako zůstane olovo ve skle, zůstane i v okenním profilu.

Vysoká hustota olova je v mnoha případech vítanou vlastností. Závaží, např. pro záclony a závěsy, sítě pro rybolov, potápěčskou výzbroj a lodní kýly, využívají vysoké hmotnosti, stejně jako vyvažovací závaží u kol automobilů. Myslitelné je spíše riziko způsobené olovněným páskem v zácloně, než stabilizátory s obsahem olova v okenním rámu, ale veřejná pozornost není zaměřena na olovo v zácloně před oknem, nýbrž pouze na olovo v okenním rámu.

Staré, původní rámy ozdobného zasklení, které se téměř 100% skládají z olova, zřejmě nepředstavují žádné riziko. Po mnoho staletí se rámy skel dělají s olovem. Malby na sklech kostelních oken vyžadují lehce tvárné olovo. Některé vysoké školy nabízejí kurzy malby na sklo, ve kterých se účastníci opakovaně dotýkají skleněných kusů s olovem.

Málokdo by se chtěl vzdát rentgenové diagnostiky v medicíně. Protože je rentgenové záření nebezpečné, musí být stíněno všude tam, kam se nemá dostat. Žádný materiál pro to není vhodnější než olovo. I přes vysokou hmotnost se proto používají např. rentgenové zástěry plněné olovem.

Plastová okna bez olova

Formulace ,,bezolovnatý", kterou používají někteří prodejci oken, má připomenout bezolovnaté přísady benzínu. Olovnaté prostředky proti klepání motoru v benzínu a olovnaté stabilizátory v okenním profilu ale nejsou srovnatelné. Olovnaté přísady v benzínu se spalují a vylučují výfukem. Olovo se ve formě prachu rozplyne ve vzduchu a usadí na zemi. Odstranění olovnatých prostředků proti klepání motoru tedy bylo, co se týče zatížení olovem, pro životní prostředí výhrou. Olovo v okenním rámu je naproti tomu pevně uzavřeno a ani po konci užívání okna nedochází recyklací materiálu k jeho nekontrolovatelnému uvolňování.

Pozornost veřejnosti je většinou zaměřena jen na rám, ne na výplň. Někteří výrobci profilů sice s účinným reklamním sloganem profily stabilizované vápníkem/zinkem nabízejí, žádný prodejce ale výslovně netvrdí, že jsou tyto profily z hlediska životního prostředí výhodnější.

Převzatý článek, pro podporu plastových oken

všechny novinky >>